Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]

„Jasně,“ šlehla po ní Bábi pohrdavým pohledem, „a z komína se mu kouřilo.“

Stařenka se rozveselila. „Tys to viděla taky, Esme?“

Bábi obrátila oči v sloup.

„Pojďte,“ řekla, „musíme se dostat na cestu.“

Podívaly se na daný prostor mezi jejich relativně suchým útočištěm a cílovou cestou. Byl nažloutlý. Po jeho povrchu plavaly kusy dřeva a chomáče podezřele zelené trávy. Stařenka ulomila větev z pahýlu, na kterém seděla, a hodila ji několik metrů před sebe. Dřevo dopadlo s vlhkým šplouchnutím a ponořilo se s chroptivým zvukem, jaký vydává brčko, kterým se pokoušíte z poháru vysát poslední zbytek mléčného koktajlu.

„My ho samozřejmě přeletíme,“ prohlásila sebevědomě Stařenka.

„Vy dvě můžete,“ odsekla Bábi. „Jenže já tady nemám dost místa, abych se s tím mým rozeběhla a nastartovala ho.“

Nakonec se Magrátě podařilo Bábi převézt na tandemu, zatímco Stařenka tvořila zadní voj a ve vleku měla Bábino svéhlavé koště.

„Já jenom doufám, že nás nikdo neviděl,“ starala se Bábi, když dosáhly bezpečí cesty.

K cestě vedoucí močálem se postupně připojovaly další cesty a cestičky. Po všech putovaly hloučky lidí a u městské brány byla slušná fronta.

Ze země vypadalo město ještě úžasněji. Proti parami naplněnému močálu zářilo jako vyleštěný kámen. Všude na hradbách vlály pestrobarevné vlajky.

„Vypadá to opravdu vesele,“ libovala si Stařenka.

„A čistě,“ dodávala Magráta.

„No, ono to tak vypadá jenom zvenčí,“ poučila je Bábi, která už v jednom městě byla. „Ale když se dostanete dovnitř, zjistíte, že je tam spousta žebráků, hluku, zápachu, špíny a stoky plné bůhví čeho, věřte mi.“

„Vracejí celou řádku lidí,“ upozornila své společnice Stařenka.

„Už na lodi jsem slyšela, že sem hodně lidí jede na svátek Tučného oběda,“ řekla Bábi. „Pravděpodobně se najde dost lidí, kteří pro ty oslavy nejsou ti praví,“ uvažovala.

Když se blížily k bráně, pozorovalo je alespoň půl tuctu strážných.

„Jsou odmítnuti velmi slušně,“ pobrukovala si Bábi zálibně. „Tak na to se ráda podívám. To jistě není jako u nás doma.“

V celém Lancre bylo jen šest kompletů brnění, vyrobených podle zásady „větší a menší už si nějak poradí“. K tomu, aby svým dočasným majitelům alespoň drželo na těle, se často musely použít kusy provázků a drátu, protože místa stráží v Lancre většinou zastávali občané, kteří momentálně neměli co na práci.

Tihle strážní byli jeden vedle druhého dvoumetroví chlapíci a — to musela připustit i Bábi — ve svých veselých červenomodrých uniformách vypadali skvěle. Jediní jiní skuteční strážní, které Bábi viděla, byli členové městské hlídky v Ankh-Morporku. Pohled na ankh-morporskou hlídku však nutil bystřejší lidi k zamyšlení, zda by je mohl obtěžovat ještě někdo horší než městští ochránci práva. Městská hlídka Ankh-Morporku rozhodně nebyla potěšením pro oko.

Když Bábi vstoupila pod oblouk brány, přehradily jí k jejímu úžasu cestu dvě zkřížené píky. „My na město neútočíme,“ oznámila vojákům.

Desátník jí zasalutoval.

„To jistě ne, madam,“ odpověděl. „Ale máme příkaz, abychom sporné.případy kontrolovali.“

„Sporné případy?“ podivila se Stařenka. „Co je na nás sporného?“

Desátník polknul. S pohledem Bábi Zlopočasné nebylo radno si zahrávat.

„No, víte…“ vypravil ze sebe nakonec, jste trochu… umouněné.“

Zavládlo dunivé ticho. Bábi se zhluboka nadechla.

„Měly jsme malou nehodu v močálech,“ řekla rychle Magráta.

„Jsem si jistý, že to bude v pořádku,“ ošíval se desátník. „Kapitán tady bude hned. Pochopte, když do města pustíme ty nesprávné lidi, vznikají všechny možné potíže. Byly byste překvapeny, kdybyste věděly, jací se nám sem občas vetřou lidé.“

„Tak to by opravdu nešlo, abyste dovnitř pouštěli kdekoho,“ přikývla s pochopením Stařenka Oggová. „To bychom opravdu nechtěly, aby se do města dostali nevhodní lidé. Já se dokonce odvážím říct, že my bychom ani nechtěly vstoupit do města, které dovnitř pustí kdekoho, viď že ne, Esme?“

Magráta ji kopla do kotníku.

„Ještě dobře, že my nejsme kdekdo, ale ti správní lidé,“ pokračovala Stařenka neochvějně dál.

„Co se to tady děje, desátníku?“

Obloukem brány prošel kapitán stráží a přistoupil k čarodějkám.