Kalle Blomkvist zasahuje [Kalle Blomkvist och Rasmus - cs]

„To je Kalle a Anders,“ řekl vesele. „Šli jste válčit? Nemohl bych také já být Bílá růže?“

„Záleží na tom, jestli dovedeš mlčet,“ řekl mu tiše Kalle. „Snad budeš smět být Bílou růží, když slíbíš, že nikomu neřekneš, že jsi viděl Anderse a mě.“

„Tak to jo,“ souhlasil ochotně Rasmus.

„Nesmíš ani muknout před Nickem nebo před někým jiným, že jsme tu byli, rozumíš?“

„A proč? Nicke vás nemá rád?“

„Nicke neví, že tady jsme,“ vysvětloval Anders. „A nesmí se to dovědět. Nicke je únosce dětí, rozumíš?“

„A ti nejsou hodní?“ ptal se Rasmus.

„Moc ne,“ řekla Eva-Lotta.

„Já si určitě myslím, že jsou hodní,“ tvrdil Rasmus. „Myslím si, že Nicke je moc hodný. Pročpak nesmějí únosci dětí vědět nějaké tajemství?“

„Proto!“ řekl zkrátka Kalle. „A z tebe nikdy nebude Bílá růže, když nedokážeš mlčet.“

„Ale já dokážu,“ volal horlivě Rasmus. Byl ochoten mlčet až do smrti, jen když bude Bílou růží.

Právě v tu chvíli zaslechla Eva-Lotta zvenčí těžké kroky a srdce se jí skoro zastavilo hrůzou.

„Zmizte,“ šeptala. „Honem! To je Nicke!“

Za okamžik se otočil v zámku klíč. Do místnosti vnikl kužel světla z kapesní svítilny a Nicke se podezřívavě zeptaclass="underline"

„S kým to mluvíš?“

„Hádej třikrát,“ řekla Eva-Lotta. „Tady máš Rasmuse a mě a pak mě a Rasmuse. A já nikdy nemluvím sama pro sebe. Hádej, s kým mluvím?“

„Ale ty jsi únosce dětí a únosci dětí se nesmějí dovědět žádné tajemství,“ řekl s porozuměním Rasmus.

„No tak, no tak,“ řekl Nicke a výhružně vykročil proti němu. „Ty už mi taky začneš nadávat, že jsem únosce dětí?“

Rasmus ho chytil za velkou pěst a důvěřivě pohlédl do rozhněvané tváře nad sebou.

„Ale já si myslím, že únosci dětí jsou hodní,“ tvrdil Rasmus. „Myslím si, že ty jsi hodný, Nicke!“

Nicke zabručel něco nesrozumitelného a chystal se k odchodu.

„Tady má člověk umřít hlady, nebo co?“ řekla Eva-Lotta. „Proč nedostaneme na noc žádné jídlo?“

Nicke se otočil a upíral na ni oči s upřímným zděšením.

„Chudáci tvoji rodiče,“ řekl nakonec. „Mají co dělat, aby tě uživili.“

Eva-Lotta se smála.

„Já bych jedla pořád,“ konstatovala spokojeně.

Nicke jí však vzal Rasmuse z klína a odnesl ho na postel.

„Myslím, že teď bys už měl spát, škvrně,“ řekl.