![Velký boj [Diggers - cs] - Читать Любимую Русскую Полную Книгу 👉 Read-E-Book.com](/uploads/posts/books/2/6/8/7/6/velk-download.jpg)
Velký boj [Diggers - cs]
- Автор: Пратчетт Теренс Дэвид Джон
- Год: 1996
- Язык: чешский
- Год: Magnet-Press
- ISBN: 80-85847-70-1
- Переводчик: Helena Hrychov
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Velký boj [Diggers - cs]». Краткое содержание книги:
Toto je vyprávění o Velkém Boji… O tom, jak nomové bojují s člověkem o „svůj“ kamenolom. Jak znovu hledají Cestu Domů a utíkají na Jekubovi s dlouhým krkem, obrovskou zubatou tlamou a velikými boubelatými pneumatikami…
„A já jsem na něj byla hrubá, než odešel! Říkala jsem mu o těch žábách, a všechno, co ho napadlo, byly ponožky!“
Dorcas nemohl zcela pochopit, jak se do toho zamotaly žáby. Když seděl a rozmlouval s Jekubem, žáby nikdy na přetřes nepřišly.
„É?“ vypravil ze sebe nechápavě.
Grimma mu mezi vzlyky řekla o těch žábách.
„A já vím jistě, že vůbec nepochopil, co jsem měla na mysli,“ zamumlala. „A ty taky ne.“
„No, to nevím,“ přiznal Dorcas. „Ty chceš říct, že svět býval kdysi tak jednoduchý a najednou je plný úžasně zajímavých věcí, že se jich vůbec nedobereš konce, co budeš živa. Jako biologie. Nebo klimatologie. Chci říct, než jste přišli vy Venkovní, jenom jsem si s věcmi tak hrál a doopravdy jsem o světě nevěděl nic.“
Zadíval se na svoje nohy. „Pořád jsem velmi nevzdělaný, přinejmenším jsem nevzdělaný v opravdu důležitých věcech. Jako co je to slunce a proč prší. To je to, o čem mluvíš.“
Popotáhla a maličko, opravdu jen maličko se usmála, protože existuje ještě něco horšího než někdo, kdo vám nerozumí, a to je někdo, kdo vám dokonale porozumí dřív, než máte možnost hezky si zatrucovat, že vás nikdo nechápe.
„Jde o to, že on si pořád myslí, že jsem ta, kterou znával, když jsme všichni bydleli v té staré díře v mezi. Víš, ta, co pořád někoho obskakuje. Kuchtí. Obvazuje lidi, když se pora — pora — pora —“
„No tak, no ták,“ utěšoval ji Dorcas. Vždycky ztrácel jistotu, když se někdo takhle choval. Když začaly vyvádět stroje, jenom jste je promazali nebo jste do nich strčili nebo, když nic nezabíralo, praštili jste do nich kladivem. Nomové na takové zacházení nereagovali kladně.
„Co když se nikdy nevrátí?“ vzlykala a utírala si oči.
„To se ví, že se vrátí,“ ubezpečoval ji Dorcas. „Co by se mu koneckonců mohlo stát?“
„Něco ho mohlo sežrat nebo přejet nebo zašlápnout nebo ho odfoukl vítr nebo spadl do nějaké díry nebo se chytil do pastí,“ vypočítávala Grimma.
„É, to ano,“ souhlasil Dorcas. „Myslel jsem kromě toho všeho.“
„Ale já se dám dohromady,“ řekla Grimma a vysunula bradičku. „Až se doopravdy vrátí, nebude moct říct: ‚No, jak vidím, je tu všechno vzhůru nohama, co jsem byl pryč‘.“
„Tak to má být,“ oddechl si Dorcas. „To je odvaha. Jen se pořád něčím zaobírat, to já říkám pořád. Jak se jmenuje ta kniha?“
„To je Pokladnice mudrosloví,“ řekla Grimma.
„Je tam něco užitečného?“
„No,“ řekla Grimma chladně, „přijde na to.“
„A co znamená mudrosloví?“
„To nevím jistě. Něco z toho nedává smysl. Víš, že lidé věří, že svět stvořila nějaká veliká bytost?“
„Ale jdi.“
„Trvalo to týden.“
„To jí ale musel někdo pomáhat,“ řekl Dorcas. „Víš. S těžkými věcmi.“ Dorcas pomyslel na Jekuba. Za týden toho můžete udělat spoustu, s Jekubovou pomocí.
„Ne. Zjevně na to byla úplně sama.“
„Hmm.“ Dorcas to zvažoval. Některé části světa jsou rozhodně těžké a věci jako tráva vypadají docela jednoduše. Ale podle toho, co slyšel, každý rok všechno přijde zničit a musí se na jaře znovu začít a — „Já nevím,“ řekl. „Něčemu takovému mohou věřit jenom lidé. To je práce na pěkných pár měsíců, jestli to dovedu posoudit.“
Grimma obrátila stránku. „Masklin věřil — chci říct, Masklin věří — že lidé jsou mnohem bystřejší, než si myslíme.“ Zatvářila se zamyšleně. „Opravdu bych si přála, abychom je mohli řádně prostudovat. Vím jistě, že bychom se mohli dovědět —“
Již podruhé se nad lomem rozezněl poplašný zvonek.
Tentokrát patřila ruka na vypínači Nisodemovi.
7
II. I pravil Nisodemus, Jsi zrazen, Lide z Obchoďáku;
III. Falší zaveden jsi byl do tohoto Venku z Deště a Chladu a Sloty a Lidí a Rozhodnutí, a bude ještě hůř;
IV. Ježto v kraji zavládne Plískanice a Sníh a Hlad;
V. A přijdou drozdi;
VI. Ém.
VII. Avšak ti, kdo tě sem zavedli, kdeže jsou teď?
VIII. Pravili, Jdeme hledat Vnuka, 39, avšak soužení se valí ze všech stran a pomoc nepřichází. Vydán jsi do rukou Zimy.
IX. Nastal čas skoncovat s Venkem…