Čarodějky na cestách [Witches Abroad - cs]

Líza Zlopočasná se obrátila, když zazněl řinkot rozbíjeného skla, který se ozval odněkud ze zrcadlového bludiště.

Obočí se jí nakrčilo. Rozběhla se po dláždění a otevřela dveře do svého zrcadlového světa.

Bylo ticho, do kterého zřetelně zazníval jen šustot jejích šatů a tichý zvuk jejího vlastního dechu. Rychle vklouzla na místo mezi zrcadly.

Zíraly na ni myriády jejích dalších já, jedno jako druhé, se spokojeným úsměvem. Uvolnila se.

Pak o něco zakopla. Podívala se pod nohy a uviděla na dláždění černý obrys koštěte, který se ostře odrážel od lesklých zrcadlových střepů.

Její zděšené oči se pozvedly, aby se podívaly na odraz v zrcadle.

Odraz jí pohled oplatil.

„Jaká může být radost z vítězství, když poražený nezůstane naživu, aby si svou porážku uvědomil?“

Líza o krok ustoupila a ústa se jí nehlasně otvírala a zavírala.

Bábi Zlopočasná vystoupila z rámu. Lízin pohled mířil do prázdného temného prostoru za ramenem její pomstychtivé sestry.

„Ty jsi rozbila mé zrcadlo!“

„Takže to je to jediné, k čemu to všechno sloužilo?“ řekla Bábi. „Hrát si na královnu v nějakém malém, vlhkém městě? Sloužit příběhům? Co je to za podivnou moc?“

„Ty tomu nerozumíš… ty jsi rozbila zrcadlo…“

„Říká se, že to nosí smůlu,“ přikývla Bábi. „Ale já si řekla: co to je, dalších sedm let neštěstí?“

Bortil se obraz za obrazem, pukaly jeden za druhým po celé té nekonečné křivce zrcadlového světa a prasklina se šířila rychleji než světlo…

„Měla jsi ale rozbít obě, abys byla v bezpečí… teď jsi porušila rovnováhu…“

„Pch! Vážně?“ Bábi vykročila kupředu a její oči zářily jako dvě safírová jezírka plná trpkosti. „Já ti teď dám výprask, jaký jsi nedostala ani od mámy, Lízo Zlopočasná. Ne s pomocí magie ani hlavologie, nenabiju ti holí, jak to dělal táta, a že občas odvedl dobrou práci, co si pamatuju. Já ti napráskám řemenem. A nebude to za to, že jsi byla ta špatná. Ani za to, že jsi předělávala příběhy. Každý má předurčenou cestu, po které se dříve nebo později stejně vydá. Já tě ztluču za to — a teď bych byla ráda, abys mě přesně pochopila —, že potom, co jsi odešla z domu, já musela být ta hodná Ty sis užilá všechnu legraci. A neexistuje způsob, jak bych tě přinutila za to zaplatit, Lízo, ale věř, že teď to zkusím…“