Knihy veršů
- Автор: Jan Neruda
- Язык: чешский
- Год: Иностранный паблик
- Жанр: Зарубежная классическая проза
Электронная книга - «Knihy veršů». Краткое содержание книги:
Knihy veršů
Перейти на страницу:
My tenkrát přástky svoje počínalyu staré kovářky tam pod rybníkem —té stařenky jste více nepoznaly —a jejím bylo to už starým zvykem,že při přástkách nám pilně povídalaa povídáním si nás vyhlídala.K počátku vypravovala, jak za nedávných časůzde u nás panna žila, známa pro svou krásu,však – bohužel! – že krásnou vědělaa víc než přástvy – hochů hleděla.Tu přišel jakýs mladík z cizinya všímal si té pěkné dívčiny,a nechodila dlouho pod věncem,svést dala se tím cizím mládencem.Tam venku před okny, kde bílá zářeměsíce chvilkou po rybníce běží,tam umyla prý svoje hříšné tvářea posud prý tam někde na dnu leží.Když vypravovala, my blíž si sesedlya věru div byl, co jsme v strachu napředly.Teď ovšem děvčata méň znají přástia více nožkama při tanci třásti,při přástkách jazyk mladý pilně brousía v cizím prádle vlastní vyperou si.
Děd můj měl pravdu, když nám prorokoval(on přes sto let se zdráv a silen choval),až budou nejvíc straky po kostele lítat,že pánbůh na nás nejhorší bič bude splítat!On myslil strakou pestré oděvya pravil, z nás že toho žádný nedožije —a v skutku každý, jenž ho znal, už hnije,jen já jsem až k té bídě dožila,já, která nejméň po tom toužilaa dávno přála si už úlevy.Ba zdaž by modliti se každá neměla,by stromy stojící kol kostela,své větve sehnuly až ku zemia zakryly je těmi větvemi!
Jen se, ty vnučko, mně tak neusmíveja lepší úctu k slovům starých mívej!Ta radost, až předc bába v zemi bude!Teď věčné kázaní a chyby všude —no neplač neplač, když ti povídám! —
Tu holku já jen proto ráda mám,že celý den si zpívá jak to ptáče,jež z jara poprvé ve větvích skáče.Važ si svých písní a když nakládášvždy dobře s nimi, tož si uspřádášz nich mnohou radosť pro celinké živobytí;chraň si je v srdci jako v skřínce léčné kvítí,vždyť muži jimi smutek vyhojíša dítě své si k spánku ukojíš.Jak mnohý zpívá ne snad radostí,ba by umenšil svojí žalosti! —
Jen radu ještě! – Lehké mužské cháscese vyhýbej – i hravé, liché lásce!Tu pravou lásku větřík přivěje,ba právě tak, jako to tvá píseň učí,že travička se sama naseje.Nemožno každému snad ptáku zpívat,nemožno při každém snad v lásce dlívat —a lichá láska – ta tě věru zmučí!Snad vyplakala bys svých očí zářia krása odmokla by z tvojich tváří.Až matka tvá se s tebou rozžehná,ať pod věncem tě ještě zažehná! —
Při přástkách jsem já hocha poznala,on nosíval mně pěkně svité kytkya krásné pentle, na nich průpovídky,bych si je dala kolem kužele —já jsem mu srdce svoje zadalaa měla hodného tak manžele,že láska naše nikdy nevybledla.
Vám všem, mé děti, plínky jsem pak předla —i dvěma rubáš – ach ba také jemu —až umru, položte mne, děti, k němu,ať dostane se lásky bílé lebce!
Snad už mám nití pro svůj rubáš dosti —kde jste, mé děti? Do uší smrť šepce!Nuž modlete se – bába vám už zesne —ach – modlete se, bůh mne hříchů sprostí —staň, bože, vůle tvá se přesvatá!—“
A nazpět bába na své lože sklesne —hodiny hrknou – bije devátá.
Перейти на страницу: