Knihy veršů

Ty’s zanechal svých přátel, domovua vyměniťs to s naší svobodoua počaľs nyní žíti poznovu,o s puszty syny, s puszty přírodou.Ty’s přišel k nám a přišel’s s milenkouu nás jsi jinak strunu naladil,a struna tvá se stala cigánkoua cigánku jsi sobě přivnadil.Máš milenky, jsou cigánky to dvěa obě vroucně ku svým prsoum vineš,ty líbáš, tiskneš obě střídavé —opustí-li tě jedna, bídně zhyneš!Kéž mohu všechny tóny přivolat,jež ve přírodě krásné, zvučné leží,jež se slavíkem po planině běží,jež orel z prsou vyrve hrdinských,když těžko černým mrakům odolat;kéž mohu zlovit v světě celém zvuky,šum lesů, bouře hlas i srdcí tluky,hlas mužů, zvuky prsou dětinských,a všechnu radosť, ba i všechnu tíseň —bych ve překrásnou spojila to páskua věnčila tím milenku tvou – píseň!Pak odměnila by tvou vroucí láskua píseň milenka by byla věrnáa vděčná – já jak – puszty dcera černá.“