Z archívu Sherlocka Holmese
- Автор: Конан Дойл Артур
- Язык: чешский
- Переводчик: Eva Kondrysov
- Жанр: Классические детективы
Электронная книга - «Z archívu Sherlocka Holmese». Краткое содержание книги:
„Snad.“
Holmes pohlédl na hodinky. „Nepochybuji o tom, že se nám podaří obstarat si bez prodlení potřebná povolení, takže bychom mohli odjet do Winchesteru večerním vlakem. Až si s tou mladou dámou promluvím, budu pravděpodobně lépe s to objasnit vám tuto záležitost, ač nemohu slíbit, že dospěji k takovým závěrům, jaké byste uvítal.“
Jednání o úřední propustku se protáhlo, a tak už jsme ten den do Winchesteru nedojeli. Místo toho jsme přibyli do Thorského zámku na hampshirském panství pana Neila Gibsona. Nedoprovázel nás osobně, ale dostali jsme adresu na seržanta Coventryho od místní policie, který případ vyšetřoval. Byl to vysoký, hubený člověk, připomínající kostlivce, a počínal si tak uzavřeně a tajuplně, že vzbuzoval dojem, jako by věděl nebo tušil mnohem víc, než si troufá vyjevit. Měl také ve zvyku ztišit hlas náhle do šepotu, jako by odhaloval životně důležité tajemství, ač obvykle šlo jen o zcela běžné sdělení. Přes toto rafinované počínání v nás brzy vzbudil dojem slušného, poctivého chlapíka, jemuž hrdost nebrání doznat, že si neví rady a že vítá jakoukoli pomoc.
„Každopádně vás tu vidím raději než Scotland Yard, pane Holmesi,“ řekl. „Jak zavolají k nějakému případu Scotland Yard, nedostane se místnímu člověku ani trocha uznání, když to dobře dopadne, ale když ne, svede se to na něho. Vy prý ale hrajete poctivě, jak jsem slyšel.“
„Já v té věci nemusím vůbec figurovat,“ řekl Holmes k očividné úlevě našeho melancholického společníka. „Podaří-li se mi to objasnit, nežádám, aby padlo mé jméno.“
„To je od vás namouduši velkomyslné. A vašemu příteli doktoru Watsonovi můžeme jistě důvěřovat. Poslyšte, pane Holmesi, než dojdeme na místo, rád bych se vás na něco zeptal. Nezmínil bych se o tom živé duši, jen vám.“ Rozhlédl se kolem sebe, jako by se sotva odvažoval pronést ta slova. „Nemáte dojem, že by mohlo padnout podezření i na samotného pana Neila Gibsona?“
„Uvažoval jsem o tom.“
„Když vy jste neviděl slečnu Dunbarovou. Je to po všech stránkách skvělá mladá žena. Měl dobrý důvod, aby si přál odstranit svou paní. A tihle Amerikáni sáhnou po pistoli jedna dvě, ne jako naši lidé. Byla to přece jeho pistole.“
„To se nezvratně prokázalo?“
„Ano. Měl ještě druhou takovou do páru.“
„Do páru? A kde je teď ta druhá?“
„Víte, ten pán má celý arzenál takových i onakých zbraní. Nenašli jsme žádnou, která by té pistoli přesně odpovídala – ale pouzdro je pro dvě.“
„Jestli šly do páru, měla by se přece najít i ta druhá.“
„Všechny zbraně v tom domě jsme shromáždili, kdybyste si přál podívat se na ně.“
„Snad později. Myslím, že se nejprve vydáme společně na místo, kde se tragédie udála, a prozkoumáme to tam.“
Rozhovor se odehrával v přijímacím pokojíku seržantova malého domku, který sloužil zároveň za místní policejní stanici. Když jsme přešli asi půl míle po větrném vřesovišti, které se třpytilo zlatem a bronzem vadnoucích kapradin, ocitli jsme se u postranní branky, otvírající přístup na Thorské panství. Stezka nás zavedla nejprve do bažantnice a odtud pak jsme z paseky zahlédli na vrcholu kopce rozlehlé sídlo s dřevěnými trámy, zpola v tudorském a zpola v georgiánském slohu. Vedle nás se prostírala do dáli rákosím zarostlá vodní plocha, která se uprostřed, kde cesta pro kočáry vedla přes kamenný můstek, zužovala, ale po obou stranách mostu se opět rozlévala doširoka. Náš průvodce se zastavil u předmostí a ukázal na zem.
„Tady ležela mrtvá paní Gibsonová. Označil jsem to místo kamenem.“
„Slyšel jsem, že jste se sem dostavil, ještě než ji odnesli.“
„Ano, okamžitě pro mne poslali.“
„Kdo pro vás poslal?“
„Sám pan Gibson. Jakmile vypukl poplach a on sem spolu s ostatními přiběhl z domu, přikázal, aby se s ničím nepohnulo, dokud nepřijde policie.“
„To bylo rozumné. Z novinových zpráv jsem vyrozuměl, že rána byla vypálena zblízka.“
„Ano, docela zblízka.“
„Do pravého spánku?“
„Přímo za něj.“
„Jak leželo tělo?“
„Na zádech prosím. Nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo došlo k nějaké potyčce. Poranění žádná. Zbraň nikde poblíž. Stručný lístek od slečny Dunbarové svírala mrtvá v levé ruce.“
„Svírala, říkáte?“
„Ano, pane. Sotva se nám podařilo rozevřít jí ruku.“
„To je velice důležité. Vylučuje to možnost, že by tam byl někdo umístil ten lístek po smrti paní Gibsonové, aby svedl pátrání na falešnou stopu. Propánakrále! Vzpomínám si, že ten lístek obsahoval zcela stručné sdělení:
Přijdu k Thorskému mostu v devět hodin.