Z archívu Sherlocka Holmese

„Tady to máte,“ řekl Sherlock Holmes, vyklepal popel ze své ranní dýmky a zvolna si ji opět nacpal. „Onoho pána nyní očekávám. Co se zmíněného případu týče, sotva vám zbývá čas seznámit se se všemi těmito novinami; musím vám jej tedy vylíčit v kostce, máte-li sledovat další průběh s porozuměním. Dotyčný pán je velice vlivný finanční magnát, a jak jsem vyrozuměl, je to zároveň i člověk prudké a pánovité povahy. O jeho choti, oběti tragédie, vím jen to, že už nebyla nejmladší, a tento stav věcí ještě zhoršovala skutečnost, že přijali k dvěma malým dětem velice půvabnou guvernantku. O tyto tři lidi tedy jde. Tragédie se odehrála na impozantním starém šlechtickém sídle, tomto opěrném sloupu anglické historie. Teď pokud jde o neblahou událost: paní domu byla nalezena pozdě v noci na panství asi půl míle od domu. Byla ve večerní toaletě, ramena zahalená šálem, a hlavu měla prostřelenou pistolí. Zbraň nebyla nikde poblíž k nalezení, chyběl motiv k vraždě. Zbraň nebyla nikde poblíž, Watsone – to si uvědomte! Zločin byl zřejmě spáchán pozdě zvečera a mrtvou objevil hajný kolem jedenácté hodiny. Policie a lékař vyšetřovali na místě, než oběť odnesli do domu. Říkám to příliš zhuštěně, anebo to stačíte sledovat?“

„Je mi to zcela jasné. Proč však padlo podezření na vychovatelku?“

„Nu, předně tu jsou jisté velice výmluvné důkazy. Pistoli, z níž byl vystřelen jeden náboj odpovídajícího kalibru, nalezla policie na podlaze jejího šatníku.“ S očima upřenýma před sebe opakoval trhaně: „Na – podlaze – jejího – šatníku.“ Pak se odmlčel a já seznal, že se v duchu začal zaobírat jistými úvahami, z nichž by bylo pošetilé ho vyrušovat. Náhle se vzpamatoval a probral k činorodému životu. „Ano, Watsone, tam ji nalezli. Dost kompromitující, že? Oběma porotám se to tak jevilo. Mrtvá měla u sebe guvernantkou podepsaný lístek, v němž si s ní právě na onom místě smlouvala schůzku. Co tomu říkáte? A konečně je tu motiv. Senátor Gibson je přitažlivý muž. Zemře-li mu žena, kdo ji spíše vystřídá než mladá dáma, které její chlebodárce podle obecného mínění už předtím vnucoval svou pozornost? Láska, bohatství, postavení – a tomu všemu stojí v cestě pouze jedna odkvetlá žena. To vypadá zle, Watsone – velmi zle!“

„Máte pravdu, Holmesi.“

„Vychovatelka navíc nebyla s to prokázat alibi. Ba naopak: musela doznat, že byla u Thorského mostu – dějiště tragédie – přibližně v tu dobu. Nemohla to popřít, protože ji kolemjdoucí vesničan zahlédl.“

„Tím je to, zdá se, zpečetěno.“

„A přesto, Watsone – přesto! Onen most, sestávající z jednotlivých nosných kamenných kvádrů s oblouky po stranách, zajišťuje přejezd přes širokou, hlubokou, rákosím lemovanou říčku v místech, kde je nejužší. Na úpatí toho mostu ležela mrtvá paní. To jsou hlavní fakta. Ale zde přichází, pokud se nemýlím, náš klient, a podstatně dříve, než stanovil.“

Billy vkročil do dveří, ohlásil však jinou návštěvu, než jsme očekávali. Pana Marlowa Batese jsme ani jeden neznali. Byl to hubený, nervózní mužíček s výsměšnýma očima a křečovitým, nejistým vystupováním. Z lékařského hlediska se mi jevil jako člověk, který je na pokraji totálního nervového zhroucení.

„Jste zřejmě rozrušený, pane Batesi,“ řekl Holmes. „Račte se posadit. Obávám se, že se vám mohu věnovat jen krátce, protože budu od jedenácti hodin zaneprázdněn.“

„Vím to,“ vypravil ze sebe namáhavě návštěvník a pak se jal vyrážet krátké věty, jako by nemohl popadnout dech.

„Přijde pan Gibson. Pan Gibson je můj zaměstnavatel. Jsem správcem jeho panství. Je to zlosyn, pane Holmesi – ďábelský zlosyn.“

„To jsou silná slova, pane Batesi.“

„Musím to prohlásit se vší důrazností, pane Holmesi, neboť mám tak úzce vymezený čas. Nechci ani za nic, aby mne zde zastihl. Může přijít každou chvíli. Ale neměl jsem možnost dostavit se dříve. Jeho tajemník pan Ferguson mi sdělil až dnes ráno, že se pán má s vámi sejít.“

„A vy jste u něho zaměstnán jako správce?“

„Dal jsem výpověď. Za pár týdnů se zbavím té prokleté otročiny. Je to necitelný člověk, pane Holmesi, necitelný vůči všem kolem sebe. Jeho vyhlášená veřejná dobročinnost je pouhá zástěrka, která má skrýt jeho soukromé nepravosti. Hlavním terčem jeho nelibosti bývala však jeho choť. Zacházel s ní ukrutně – ano, ukrutně. Jak přišla o život, to nevím, ale jsem si jist, že jí připravil peklo na zemi. Pocházela z tropů – narodila se v Brazílii, jak bezpochyby víte.“