Vzpomínka na světlo

Kolo Času se otáčí dál

Právě jste dočetli závěrečnou část velkolepého cyklu Roberta Jordana, který skvělým způsobem dovedl do finále Brandon Sanderson. Cyklu, který si právem zaslouží přívlastky jako mamutí a epický. Vždyť kolik fantasy ság se může jako Kolo času pochlubit čtrnácti (s prequelem patnácti!) tlustospisy a v kolika se odehrávají tak strhující příběhy plné velkých a krvavých bitev, hrdinských činů, temných zrad, magických soubojů, nekonečného intrikování a politikaření, nenávisti až za hrob, přátelství ve zbrani či touhy po moci?

Tento cyklus je v mnoha ohledech výjimečný. A nejen svým rozsahem a zpracováním. Je v něm totiž skryta samotná esence pravé epické fantasy, které kromě velkých témat, jako je záchrana světa a boj dobra se zlem, nechybí ani trocha nostalgie, poetiky a smutku nad tím, že se blíží konec něčeho velkého a jedinečného, co se už nikdy nebude opakovat. Směle se může řadit po bok takových legend, jako je třeba Tolkienův Pán prstenů. Jordan ostatně Tolkienovo dílo vždy obdivoval a netajil se tím, že ho inspirovalo. Podařilo se mu však vytvořit vlastní, originální fantasy epos, který si získal srdce miliónů čtenářů po celém světě – naši zemi nevyjímaje. Přitom stačilo málo a Vzpomínku na Světlo jsme si v češtině nemuseli vůbec přečíst. Už jen vydávání Kola času u nás by ostatně vydalo na samostatný dobrodružný příběh plný napětí a zvratů.

Možná tomu nebudete věřit, ale je to už devatenáct let, co jsme i u nás v Česku mohli poprvé vyrazit do malé vesničky nazvané Dvouříčí ve společnosti tajemné Moirain Sedai a jejího drsňácky působícího strážce Lana Mandragorana. Jak si určitě vzpomínáte, Moirain v tomhle zapadákově pátrala po naplnění prastarého proroctví – hledala znovuzrozeného hrdinu, který by byl schopen zastavit řádění Stínu a postavit se i třeba samotnému Temnému, pokud by se tomuto zosobnění zla podařilo dostat se z vězení, kam byl uvržen kdysi v hlubinách dávnověku. V Dvouříčí však našla mnohem více, než čekala. Stejně jako my…

Příběh samotný byl skvěle napsaný a okamžitě nás uchvátil, jediné, co poněkud kazilo výsledný dojem, byl fakt, že originál byl rozdělen do dvou knih. A podobně tomu bylo i u všech následujících pokračování. To ovšem nebylo nejhorší. Intervaly mezi jednotlivými díly cyklu se postupně prodlužovaly, až vydávání ustalo úplně. Stalo se to v onom tragickém roce, kdy zemřel Robert Jordan a kdy se zdálo, že je vše ztraceno. A přestože se dokončení cyklu už záhy chopil Brandon Sanderson, u nás to spíše vypadalo, že Kolo času padne do temnoty a už nikdy se z ní neprobojuje na světlo světa.

Naštěstí se našlo pár nadšenců ve FANTOM Printu, kterým se nakonec podařilo cyklus vzkřísit, přičemž se rozhodli ho vydávat opět od prvního dílu! A přestože tomu na počátku jen málokdo věřil, nakonec Kolo času dovedli až do velkého finále. (Na tomto místě prosím použijte vlastní fantazii a představte si, jak velké, ba přímo „epické“ problémy jsme museli překonávat. Stačí jen, když si potěžkáte tuhle Vzpomínku na Světlo a následně si spočítáte, kolik síly a nadšení muselo asi stát třeba vyložit auto naplněné stovkami takovýchto knih a následně je po schodech snést až do nitra firemního skladu.)