Pán chaosu

„Jsou to špatné zprávy?“ zeptala se Aviendha.

„Já nevím.“ Zamračil se na dopisy a téměř si neuvědomoval, že paní Harforová vpouští do komnaty ženu v červenobílé a tiše s ní rozmlouvá. Ani jedna z těch ženských Mořského národa nepůsobila jako osoba, s níž by chtěl strávit hodinku dvě. Přečetl všechny překlady Dračích proroctví, na něž narazil, a přestože i ty nejjasnější z nich byly často zamlžené, nevzpomínal si na nic, co by ukazovalo na Atha’an Miere. Možná na svých lodích a vzdálených ostrovech budou jedněmi z těch, jichž se on ani Tarmon Gai’don nedotknou. Dlužil téhle Zaidě omluvu, ale možná by ji mohl předhodit Basheremu. Bashere měl rozhodně dost titulů, aby polechtal marnivost kohokoliv. „Nemyslím.“

Služebná před ním padla na kolena, sklonila bílou hlavu a zvedla ruce. Podala mu ještě jeden dopis, tentokrát na tlustém pergamenu. Už nad samotným jejím postojem zamrkal. Dokonce ani v Tearu neviděl sloužící takhle se krčit, natož v Andoru. Paní Harforová se mračila a kroutila hlavou. Klečící žena promluvila, hlavu měla stále sklopenou. „Tohle přišlo pro mého pána Draka.“

„Sulin?“ vydechl. „Co to děláš? Co děláš v tomhle... v šatech?"

Sulin pomalu zvedla hlavu. Vypadala strašně, byla to vlčice, která se velmi snaží předstírat, že je ovečka. „Tohle nosí ženy, které slouží a poslouchají rozkazy za peníze.“ Zamávala dopisem. „Nařídili mi říct, že tohle právě teď přišlo pro mého pána Draka po... jezdci, který odjel hned, jak to předal.“ První panská podrážděně mlaskla.

„Chci nyní přímou odpověď,“ prohlásil Rand a sebral zapečetěný pergamen. Sulin vyskočila na nohy, jakmile jej měla z rukou. „Vrať se, Sulin. Sulin, chci odpověď!“ Ale ona utekla, jako by měla cadin’sor, přímo ke dveřím a ven.

Paní Harforová se z nějakého důvodu mračila na Nanderu. „Říkala jsem ti, že to nebude fungovat. A říkala jsem vám oběma, že dokud nosí palácovou livrej, očekávám, že bude jednat tak, aby na ni mohl být palác hrdý, ať už je Aielanka, nebo třeba saldejská královna.“ Udělala pukrle, spěšně hodila po Randovi „můj pane Draku“ a vyrazila ven, přičemž si mručela něco o bláznivých Aielech.

Byl ochoten souhlasit. Díval se z Nandery na Aviendhu a Jalani. Žádná se netvářila ani v nejmenším překvapeně. Žádná se netvářila, že by viděla něco neobvyklého. „Povíte mi, co se to tu, pod Světlem, děje? To byla Sulin!“

„Nejdřív,“ řekla Nandera, „jsme Sulin a já šly do kuchyní. Myslela si, že drhnutí kastrolů a tak bude vhodné. Ale ten chlapík tam říkal, že má všechny kuchty, co potřebuje. Zřejmě si myslel, že Sulin bude pořád bojovat s ostatními. Nebyl moc vysoký,“ ukázala Randovi někam pod bradu, „ale stejně tak široký, a myslím, že kdybychom neodešly, byl by si s námi zatančil s oštěpy. Pak jsme šly za tou ženou Reene Harforovou, jelikož se zdá, že je správkyní zdejší střechy.“ Po tváři jí přelétl mrak. Žena by měla být správkyní střechy nebo ne – v aielském myšlení nebylo pro první panskou místo. „Ona nepochopila, ale nakonec souhlasila. Skoro jsem si myslela, že Sulin změní názor, když si uvědomila, že Reene Harforová chce, aby si oblíkla šaty, ale ona to samozřejmě neudělala. Sulin má víc odvahy než já. To bych se radši nechala přijmout za gai’šainku novým Seia Doon."

„Já,“ ozvala se Jalani rázně, „bych se radši nechávala po celý rok každý den ztlouct prvním bratrem mého nejhoršího nepřítele před svou matkou.“

Nandera přimhouřila nesouhlasně oči a zakmitala prsty, avšak místo znakové řeči řekla nahlas: „Chlubíš se jako Shaido, holka.“ Kdyby byla Jalani starší, tři vypočítané urážky by mohly způsobit potíže, ale ona jen zavřela oči, aby neviděla na ty, kteří slyšeli, jak byla zahanbena.

Rand si prohrábl vlasy. „Reene to nepochopila? Nerozumím, Nandero. Proč tohle dělá? Ona se vzdala oštěpu? Jestli si chce vzít Andořana –“ už se v jeho blízkosti staly podivnější věci, „tak jí dám dost zlata, aby si mohla koupit statek nebo co budou chtít. Nemusí dělat služku.“ Jalani otevřela oči a všechny tři ženy na něj zíraly, jako by zešílel on.