Poslední poklona Sherlocka Holmese

Pochopil jsem ovšem okamžitě dalekosáhlé důsledky tohoto zjištění. Bylo očividné, že obětí je někdo z pokrevního příbuzenstva, a to velice blízkého. Začal jsem s ní rozprávět o její rodině a vzpomínáte si, že nám hned sdělila několik nesmírně cenných údajů.

Předně jsme se dozvěděli, že se její sestra jmenuje Sarah a že až donedávna sídlila na téže adrese, takže už bylo jasné, jak k omylu došlo a komu byla zásilka určena. Pak jsme se dozvěděli o onom stevardovi, který si vzal třetí sestru, a doslechli jsme se, že kdysi bývali se slečnou Sarah velcí přátelé, že se dokonce ona odstěhovala do Liverpoolu, aby měla Brownerovy po ruce, ale pak došlo k nějaké rozepři, která je navzájem odcizila. Vinou této rozepře došlo na několik měsíců k přerušení všech styků, takže kdyby byl chtěl Browner poslat nějaký balíček slečně Sarah, byl by jí ho asi poslal na její starou adresu.

A nyní se celá záležitost začala podivuhodně vyjasňovat. Dozvěděli jsme se o existenci tohoto stevarda, člověka impulsívního a vášnivého – uvědomte si, že dal výpověď z mnohem lepšího místa, jen aby mohl být častěji s manželkou –, který se občas neubránil pití. Měli jsme důvodné podezření, že jeho žena byla zavražděna a že spolu s ní byl ještě zavražděn nějaký muž – patrně námořník. Člověka ovšem hned napadne, že motivem tohoto zločinu byla nejspíš žárlivost. A proč poslal vrah důkazy svého činu slečně Sarah Cushingové? Pravděpodobně proto, že za svého pobytu v Liverpoolu nějakým způsobem zavinila události, jež vedly k zločinu. Všimněte si, že lodi na této lince zastavují v Belfastu, Dublinu a Waterfordu; předpokládáme-li tedy, že Browner spáchal ten čin a hned se nalodil na svůj parník, na 1. máj, pak by měl v Belfastu první příležitost odeslat svůj hrůzný balíček.

V tomto stadiu existovala ovšem ještě druhá možnost, a třebaže jsem ji pokládal za velmi nepravděpodobnou, rozhodl jsem se ověřit si ji, než budu postupovat dále. Nevyslyšený milenec mohl zabít manžele Brownerovy a mužské ucho mohlo patřit manželovi. Proti tomuto předpokladu vyvstávaly vážné námitky, ale vyloučit se nedal. Poslal jsem proto telegram příteli Algarovi z liverpoolského policejního sboru a požádal jsem ho, aby zjistil, zda je paní Brownerová doma a zda Browner odjel na 1. máji. Pak jsme se rozjeli do Wallingtonu navštívit slečnu Sarah.

Byl jsem předtím zvědav, do jaké míry se i na jejích uších projevuje rodinná podoba. Mohla nám ovšem sdělit velice důležité informace, ale nedělal jsem si velké naděje, že by se k tomu odhodlala. Musela o té záležitosti slyšet už včera, jelikož se o tom vykládalo po celém Croydonu, a ona jediná věděla, komu byl balíček určen. Kdyby byla chtěla přispět k tomu, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost, pravděpodobně by se už obrátila na policii. Rozhodně však bylo naší povinnosti ji vyhledat, a tak jsme se za ní vypravili. Zjistili jsme, že zpráva o zásilce – vždyť se roznemohla toho dne – na ni zapůsobila tak, že dostala mozkovou horečku. Bylo nad slunce jasnější, že pochopila dokonale toto poselství, ale stejně jasné, že budeme muset nějaký čas vyčkat, než bude s to přispět k vyšetřování.