Электронная книга - «Cesta nožů». Краткое содержание книги:
Rand zlomil velkolepou pečeť. „Jdou do Caemlynu, ne do Černé věže, a žádnou hrozbu neznamenají. Mé rozkazy byly jasné. Nechat Aes Sedai na pokoji, pokud na vás přímo nezaútočí.“
„Ale jak si můžeš být jistý, že nejsou nebezpečné?“ naléhal Torval. „Možná mají namířeno do Caemlynu, jak říkáš, jenže jestli se mýlíš, tak to zjistíme, teprve až nás napadnou.“
„Torval by mohl mít pravdu,“ ozval se zamyšleně Dashiva. „Nemůžu říct, že bych důvěřoval ženám, co by mě strčily do bedny, a tyhle nesložily žádné přísahy. Nebo ano?“
„Řekl jsem, nechte je na pokoji!“ Rand udeřil pěstí do stolu, až Hopwil nadskočil. Dashiva se podrážděně zamračil, ale jenom na chviličku. Randa však jeho nálady nezajímaly. Náhodou - byl si jistý, že pouhou náhodou - mu ruka zabloudila k Dračímu žezlu. Paže se mu chvěla touhou zvednout ho a vrazit kopí Torvalovi do srdce. Luise Therina nakonec vůbec nepotřeboval. „Asha’mani jsou zbraň, která udeří, kam já řeknu, a nebudou tu splašeně poletovat jako slepice pokaždé, když se Taim vyděsí, že hrstka Aes Sedai večeří ve stejné hospodě. Jestli budu muset, zajdu tam a vysvětlím mu to.“
„Jsem si jistý, že to není nutné,“ pospíšil si Torval. Alespoň něco mu smazalo ten úsměšek ze rtů. S přivřenýma očima rozhodil rukama, skoro ostýchavě, téměř omluvně. A očividně vyděšeně. „M’Hael tě jen chtěl informovat. Tvé rozkazy se každý den čtou nahlas při ranních pokynech hned po krédu.“
„Tak to je dobře.“ Rand mluvil chladně a jen s velkou námahou se nemračil. Tento muž se bál právě toho svého drahocenného M’Haela, ne Draka Znovuzrozeného. A vylekaný Taim by se mohl rozzlobit, pokud by něco, co Torval řekne, přivolalo na jeho hlavu Randův hněv. „Protože já zabiju každého z vás, který se k těm ženám v Murandy přiblíží. Vy seknete, kam já ukážu.“
Torval se ztuhle uklonil a zamumlaclass="underline" „Jak říkáš, můj pane Draku.“ Vycenil zuby v pokusu o úsměv, avšak nos měl zarudlý a snažil se vyhýbat pohledu ostatním do očí tak, aby to vypadalo, že se ničemu nevyhýbá. Dashiva se znovu uchechtl a Hopwil se lehce usmíval.
Narishmu však Torvalovy rozpaky netěšily, ani tomu nevěnoval pozornost. Bez mrkání se díval na Randa, jako kdyby cítil hluboké proudy, jež ostatním unikaly. Většina žen a mužů ho považovala jen za pohledného mládence, ale jeho příliš velké oči občas zřejmě viděly víc než oči ostatních.
Rand sundal ruku z Dračího žezla a uhladil dopis. Ruce se mu netřásly, ne tak úplně. Torval se chabě usmál, kysele, ničeho si nevšiml. Narishma u stěny stanu přešlápl a uvolnil se.
Dorazilo občerstvení, přineslo ho majestátní procesí v čele s Boreane, za ní pak kráčela řada Illiánců, Cairhieňanů a Tairenů v příslušných livrejích. Jeden sluha přinášel stříbrný podnos se všemi druhy vína ve stříbrných džbánech a další dva nesli podnosy se stříbrnými poháry na horký punč a svařené víno a sklenice z jemného foukaného skla na další pití. Růžovolící chlapík ve žlutozelené nesl podnos, na němž se nalévalo, a snědá žena v černozlaté tam byla pouze proto, aby nalévala. Objevily se oříšky, kandované ovoce, sýr a olivy, a každá krmě vyžadovala jednoho sloužícího. Boreane všechno řídila, takže to vypadalo jako tanec, samá poklona a pukrle, jeden ustupoval druhému, jak nabízeli, co přinesli.
Rand si vzal svařené víno, opřel se o stůl a horký pohár postavil vedle sebe, aby si mohl přečíst dopis. Nebyla na něm adresa ani oslovení. Taim nesnášel, když měl Randovi přiřknout nějaký titul, i když se to snažil zakrýt.
Mám tu čest ohlásit, že v Černé věži je nyní dvacet devět asha’manů, devadesát sedm zasvěcených a tři sta dvacet dva vojáci. Naneštěstí jich pár zběhlo a jejich jména byla vyškrtnuta, ale ztráty při výcviku jsou stále přijatelné.
Nyní mám v terénu neustále až padesát verbovacích čet, díky čemuž se téměř každý den na seznam připojí tři až čtyři muži. Za pár měsíců se Černá věž vyrovná Bílé, jak jsem sliboval. Za rok se před námi bude Tar Valon třást.
Tento černůvkový keř jsem obral sám. Malý keř, trnitý, avšak na svou velikost přinesl překvapivě velkou úrodu.