Vzpomínky na Sherlocka Holmese
- Автор: Конан Дойл Артур
- Язык: чешский
- Переводчик: Jan Z
- Жанр: Классические детективы
Электронная книга - «Vzpomínky na Sherlocka Holmese». Краткое содержание книги:
Jedenáct detektivních povídek, které pevně zafixovaly v čtenářském povědomí dnes už nesmrtelnou postavu objevitele „dedukční metody” i jeho přítele a komentátora doktora Watsona, blízkého lékařskou profesí autorovi, který mu často propůjčuje svůj ironický pohled na události. Většina detektivních případů se odehrává v posledních letech 19. století.
Z pohledu na alpinistickou hůl mě zamrazilo a udělalo se mi mdlo. Tak to tedy do Rosenlaui neodešel. Zůstal na té tři stopy široké stezce, po jedné ruce měl příkrý sráz, po druhé prudký svah, a tam ho zastihl jeho nepřítel. Ani ten mladý Švýcar už tam jistě nebyl. Toho si pravděpodobně najal Moriarty, a proto nechal oba muže o samotě. A co se stalo pak? Kdo mi může povědět, co se stalo pak?
Stál jsem tam hezkou chvíli, zdrcen hrůzou toho, co se stalo. Pak jsem začal uvažovat o Holmesových metodách, a jak by se jich dalo použít k odhalení tragédie, k níž tu došlo. Běda, bylo to až příliš snadné! Během naší rozmluvy jsme nedošli až na konec stezky a alpinistická hůl označovala místo, kde jsme stáli. Černavá půda je tam stále trochu rozměklá prškou z té vodní tříště — i pták by na ní musel zanechat stopu. Dál na stezce bylo jasně vidět dvě řady stop, které se ode mne vzdalovaly. Ani jedny stopy však nevedly zpátky. Pár kroků od konce stezky byla půda rozdupaná na blátivou kaši, ostružiní a kapradí lemující rokli bylo polámané a orvané. Lehl jsem si na břicho a pohlédl dolů; všude se vznášela oblaka vodní tříště. Od chvíle, kdy jsem odtud odešel, snesl se soumrak a teď jsem jen tu a tam viděl černé stěny lesknoucí se vlhkostí a daleko dole, na konci šachty, třpyt zpěněných vod. Volal jsem, ale k mým uším se vracel jen stále stejný, téměř lidský řev vodopádu.
Bylo mi však souzeno, že mám od svého přítele a druha přece jen obdržet poslední pozdrav. Řekl jsem už, že jeho alpinistická hůl zůstala opřena o skálu, přečnívající nad stezku. Na vršku balvanu se cosi zalesklo a upoutalo můj zrak. Natáhl jsem po tom ruku a zjistil jsem, že je to Holmesova stříbrná cigártaška. Když jsem ji zvedl, spadl mi k nohám malý čtvereček papíru, na kterém ležela jako těžítko. Rozložil jsem jej a viděl, že jsou to tři stránky vytržené z Holmesova zápisníku a že jsou adresovány mně. Bylo pro něho charakteristické, že zpráva byla právě tak přesná a písmo stejně pevné a jasné, jako by byl psal ve své pracovně.
»Milý Watsone,« četl jsem, »napsat těchto pár řádek mi umožňuje laskavost pana Moriartyho, který čeká, kdy mu budu k dispozici, abychom si naposled mohli pohovořit o problémech, které mezi námi zůstávají nevyjasněny. Poskytl mi aspoň stručnou informaci o metodách, s jejichž pomoci unikal anglické policii a zároveň byl stále obeznámen s každým naším krokem. Rozhodně potvrzují vysoké mínění, které jsem si o jeho schopnostech utvořil. Mám radost při pomyšlení, že budu s to osvobodit společnost od veškerých dalších důsledků plynoucích z jeho existence, ačkoli se obávám, že je to za cenu, která způsobí bolest mým přátelům, a obzvlášť Vám, milý Watsone. Vysvětlil jsem Vám už ale, že má kariéra stejně dospěla do krizového stadia, a nevím o jiném konci, který by ji uzavřel vhodněji. Mám‑li být opravdu upřímný, byl jsem přesvědčen, že dopis z Meiringenu je podvod, a dovolil jsem Vám odejít za tím posláním s plným vědomím, že se něco podobného stane. Řekněte inspektoru Pattersonovi, že dokumenty, které k usvědčení bandy potřebuje, najde v přihrádce M, v modré obálce nadepsané Moriarty. Před odjezdem z Anglie jsem učinil veškeré dispozice ohledně svého majetku a svěřil jsem je bratru Mycroftovi. Vyřiďte, prosím, mé poručení paní Watsonové a přijměte, milý příteli, pozdrav, který Vám posílá