Návrat Sherlocka Holmese
- Автор: Конан Дойл Артур
- Язык: чешский
- Переводчик: Frantisek Jungwirth
- Жанр: Классические детективы
Электронная книга - «Návrat Sherlocka Holmese». Краткое содержание книги:
Kniha zahrnuje dalších třináct detektivních povídek, v nichž Sherlock Holmes a jeho přítel Watson, vypravěč děje, prožívají nová vzrušující dobrodružství. Kniha navazuje proti chronologii, avšak jak je to zvykem u většiny edic v autorově vlasti, na soubor detektivních povídek Vzpomínky na Sherlocka Holmese, v němž nechal autor svého detektiva zahynout. Na nátlak čtenářů a po větším časovém odstupu ho však opět uvádí na scénu v přítomném souboru, a to tak, že v prvé povídce vysvětluje, jak tento hrdina unikl smrti v poslední povídce předchozího souboru.
„Byl na cestě tři hodiny,“ řekl Holmes, „vyrazil o půl sedmé a teď se vrací. To znamená okruh deset až dvanáct mil, a denně jezdí jednou, někdy i dvakrát.“
„Pro lékaře s praxí to neznamená nic neobvyklého.“
„Armstrong ale vlastně není praktický lékař. Je profesor a konzultant, ale o všeobecnou praxi se nezajímá, protože by ho zdržovala od vědecké práce. Proč tedy jezdí na tak dlouhé cesty, které jsou pro něho jistě velmi nepříjemné, a koho vlastně navštěvuje?“
„Jeho kočí –“
„Milý Watsone, nepochybujete jistě, že jsem se na něho obrátil v první řadě? Nevím, jestli to způsobilo jeho vrozené hulvátství nebo pokyny pána, ale byl tak sprostý, že na mě pustil psa. Jenže ani psovi, ani tomu muži se nelíbila má hůl a u té to skončilo. Zůstaly z toho ovšem mezi námi napjaté vztahy, a další vyptávání nepřichází vůbec v úvahu. Všechno, co jsem se dověděl, pochází od sdílného místního občana, s nímž jsem mluvil na dvoře našeho hostince. Pověděl mi o lékařových zvycích a jeho každodenních vyjížďkách. V té chvíli, jako by chtěl jeho slova zdůraznit, přijel kočár přede dveře.“
„A nemohl jste ho sledovat?“
„Výborně Watsone! Dnes večer úplně excelujete. Ta myšlenka mě též napadla. Jak jste si možná povšiml, vedle hostince je obchod s bicykly. Vběhl jsem dovnitř, pronajal si bicykl a vyjel jsem, dřív než mi kočár zmizel z dohledu. Záhy jsem jej dohonil, udržoval jsem diskrétní odstup asi tak sto kroků a sledoval jsem jeho svítilny, dokud jsme se nedostali až za město. Ujeli jsme po silnici značný kus, když tu se přihodila zahanbující událost. Kočár zastavil, lékař vystoupil, rychlým krokem došel k místu, kde jsem zastavil já, a nadmíru výsměšným tónem mi řekl, že silnice je bohužel dost úzká, ale že doufá, že jeho kočár není zas takový kolos, abych kolem něho na bicyklu neprojel. Nemohlo být nic obdivuhodnějšího než forma, kterou to vyjádřil. Předjel jsem kočár, ujel několik mil po hlavní silnici a potom zastavil na příhodném místě, abych viděl, zda kočár projede kolem. Neobjevil se však, a tak mi bylo jasné, že odbočil na některou z postranních cest, kterých jsem si všiml. Jel jsem zpátky, ale kočár jsem už nespatřil a teď, jak jste viděl, vrátil se až po mně. Zprvu jsem ovšem neměl žádný důvod spojovat tyto cesty se zmizením Godfreyho Stauntona a chtěl jsem se od nich něco dovědět pouze z toho všeobecného důvodu, že nás zajímá všechno, co se týká doktora Armstronga. Avšak teď když jsem se přesvědčil, že si dává velký pozor, zda ho při jeho vyjížďkách někdo sleduje, připadá mi ta věc mnohem důležitější, nebudu mít klid, dokud ji neobjasním.“
„Můžeme ho sledovat zítra.“
„Můžeme? to není tak snadné, jak si patrně myslíte. Znáte krajinu v okolí Cambridge? Nikde zde nenajdete místo, kde bychom se mohli skrýt. Celá krajina, kterou jsem dnes večer projel, je plochá a rovná jako dlaň a muž, kterého sledujeme, není hloupý, jak jasně prokázal. Telegrafoval jsem Overtonovi, aby nám na zdejší adresu oznámil, kdyby se v Londýně přihodilo něco nového, a zatím se můžeme výhradně soustředit na doktora Armstronga, jehož jméno jsem si přečetl na Stauntonově spěšném telegramu, který mi ukázala ta ochotná mladá dáma. On ví, kde onen mladý muž je – na to přísahám – a když to ví on, bude jen naší chybou, nepodaří-li se to zvědět i nám. Zatím musíme uznat, že před námi vede o bod, a jak víte, Watsone, nemám ve zvyku ponechávat hru dlouho v tak zahanbujícím stavu.“
Přesto jsme se příštího dne k vyřešení záhady nepřiblížili ani o chlup. Po snídani nám byl předán dopis, který mi Holmes s úsměvem podal.
Pane (zněl),
mohu vás ubezpečit, že pouze maříte čas, jestliže se pokoušíte sledovat mé pohyby. Jak jste poznal včera večer, mám vzadu na kočáře okénko, a jestliže toužíte po projížďce dlouhé pětadvacet mil, která vás zavede, odkud jste vyrazil, klidně mě sledujte. Rovněž vám mohu sdělit, že špehováním mé osoby panu Godfreymu Stauntonovi nijak neprospějete a jsem přesvědčen, že nejlepší službu tomu pánovi prokážete, když se neprodleně vrátíte do Londýna a oznámíte svému chlebodárci, že nejste s to ho vypátrat. V Cambridgi se opravdu jenom zbytečně zdržujete.