Temná strana slunce [The Dark Side of the Sun - cs]

Po krátkém zápase Dom divokou větromušli ovládl a obrátil ji směrem k pobřeží.

O osm kilometrů dál, vedle žertíku zvaného věž Žoliků, přistávaly další a další lodě. Tiše, tak, aby jedna nezachytila vizuální orgány té druhé, se dvaapadesát ras vydalo k močálu.

Dom nechal Iga sedět v bahně a vytvořil tak ohnisko neustále rostoucího kruhu posluchačů. A na všech vodních cestách a kanálech se objevili další Igové, kteří se k tomu místu stahovali. Plavali neohrabanou čubičkou. S vesmírem se v nejbližší době stane něco nového. Bude se to týkat všech ras. Vždyť to konec konců byly jen různé formy jediné velké rasy myslících tvorů — obyvatelů jasné strany slunce. Bude to nějaký čas trvat, ale jednoho dne se na Protitoč někdo z čiročirého zájmu vrátí, rozhlédne se po páchnoucím močálu a řekne: Tady to začalo.

Dom si teď znovu — podruhé — zahrál na záškoláka. I když tady bylo něco, co musel udělat. Pevně se na rozkývané větromušli rozkročil, odšrouboval krytku z malé láhve a vylil její obsah do moře. Pak velmi opatrně, aby se vyhnul jedovatým žihadlům, vstrčil hlavu do vody a v šumotu a hukotu moře zaslechl slabé,děkuji ti´.

Obrátil pohled ke vzdálené pláži. Na hranici přílivu tam stála drobná postava, zahalená v jemném zlatavém svitu. Zamyšleně Doma pozorovala.

Dom pobídl větromušli napříč vlnami k pobřeží. Teď, pomyslel si, budeme naslouchat.