Signály z vesmíru [Иллюстрации František Škoda]

Электронная книга - «Signály z vesmíru [Иллюстрации František Škoda]». Краткое содержание книги:

Český spisovatel fantastické literatury Vladimír Babula se narodil 24. července 1919 v Uherském Brodě. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně. Zpočátku působil jako ilustrátor dětských knih. Pocházel z komunistické rodiny, proto musel za okupace uprchnout do Švýcarska. Po válce redaktorem severočeského vydání Mladé fronty, po přestěhování do Prahy působil jako zemědělský redaktor v Mladé frontě. Poté krátce působil v továrně Tatra jako dělník. Od roku 1952 redaktorem Mladého technika — později název Věda a technika mládeži — kde se stal šéfredaktorem. V roce 1960 odchází do ČTK a krátce poté je novinářem na volné noze.
Publikoval od 40. let, nejprve jako autor dětských leporel, k psaní SF jej přiměl kolega a SF spisovatel Rudolf Faukner. Společně napsali vědecko-populární knihu Kdyby přišli Marťané aneb Průvodce po Zeměkouli pro návštěvníky z vesmíru (1958), ve které jsou imaginárním mimozemšťanům vysvětlovány základy přírodních věd.
Zemřel 12. listopadu 1966 v Praze.

Перейти на страницу:

„Tolik po vás ani nemohu chtít,“ zatřásl hlavou Severson. „Ničemu totiž nerozumím. Příliš mnoho jsem toho zaspal…“

„Můžete být klidně bez obav, všechno brzy dohoníte. Učený ještě nikdy s nebe nespadl, a ani dnes se naše děti nerodí s inženýrským vzděláním. Pustíte-li se s chutí do učení, brzy vniknete do všech dnešních tajů.“

„Chci se učit — a rád bych začal hned. Ale čím začít? Celá dnešní věda i technika je pro mne španělskou vesnicí. Mám dojem, že v obecné škole pro nejmenší žáčky bych propadl…“

„Tak zlé to s vámi není, jen se nepodceňujte. Studoval jste přece techniku v Londýně — a ta vám jistě dala slušné vzdělání. Na něm teď můžete dobře stavět. Vždyť dnešní věda a technika je tatáž, jak byla ze vašeho mládí. Základy zůstaly tytéž, jen se více rozvinula do hloubky a do šířky.“

Lékař vstal a otevřel dveře do vedlejší místnosti.

„Podívejte se. Všechny tyto knihy jsou vám kdykoliv k disposici. Rád vám při studiu pomohu ze všech sil.“

Severson se na velkou knihovnu díval dychtivýma očima. Zdálo se mu, že se jako na Velký pátek před ním otevřel poklad.

„Mohu si knihovnu prohlédnout?“ zašeptal.

„Bez ostychu. Můžete si vypůjčit kteroukoli knihu. Já zatím připravím s manželkou večeři. Omluvte mne proto na chvíli…“

Host pročítal nejprve zlaté nápisy na hřbetech knih. Pak se osmělil a jednu z nich vytáhl z regálu. Pojednávala o anabiose čili oživování živočichů. Severson si prohlédl ilustrace a dal se do čtení. Kdoví, jak dlouho by četl, kdyby se najednou neozval v místnosti známý hlas.

„Vidím, že máte pravdu, soudruhu Hallströme. Náš drahý přítel se opravdu pustil do studia hned…“

Severson rychle zvedl hlavu. Ve dveřích stála po boku lékaře Nataša…

15. POZVÁNÍ

Nataša se druhý den ráno rozloučila a vrátila se do Moskvy.

Severson se stal u Hallströmů denním hostem. Na radu lékaře začal studovat systematicky podle pečlivě vypracovaného plánu. Získané vědomosti si denně ověřoval v rozhovorech.

Pravidelně navštěvoval také kulturní dům a výrobní středisko. Brzy získal mezi novými obyvateli Jarslbergu mnoho dobrých přátel. Každý den večer se vracel do svého rodného domu na stráni. Pečoval o něj nyní sám, ale také dědeček mu zůstal věrný. Nebylo dne, aby se tu na cestě z liščí farmy nezastavil.

Dny plynuly v pilné práci. Severson si již osvojil základy atomové fysiky a mičurinství, vnikl do podstaty mnoha moderních strojů a rozšiřoval své znalosti matematiky.

Jednou týdně psal dopisy svým známým v Moskvě — a Aleně Svozilové do Prahy. A jednou týdně přicházely mu i odpovědi…

Až přišel onen nečekaný osudový dopis… Na obálce byla natištěna hlavička:

Světová akademie věd, Presidium, Přerov.

Severson se nejprve domníval, že jde o omyl. Akademii nepsal, a rozhodně také nečekal, že by ho mohla akademie o něco žádat. Adresa vsak říkala docela jasně, že dopis je určen opravdu Seversonovi. Obsah dopisu to znovu potvrdiclass="underline"

„Vážený soudruhu Seversone,

dovolujeme si Vás pozvat na pravidelné zasedání historické sekce Světové akademie věd, na kterém budou hodnoceny studijní práce o začátku dvacátého století. Doufáme, že nám jako znalec tohoto historického údobí pomůžete ověřit a doplnit některá fakta, pro která nemáme přímého dokumentárního materiálu.

Na zasedání Vás očekáváme v úterý, 30. září. Použijte, prosím, raketového spojení Oslo — Praha. Oznamte nám předem hodinu příletu, aby Vás mohl uvítat náš zástupce, který Vás doprovodí do Přerova.

Za presidium akademik Vandans.“

* * *

Dvanácté poschodí rozlehlé budovy fysikálního ústavu v Praze je již přes měsíc noc co noc osvětleno až do rána. Po celou tu dobu neopustil akademik Navrátil svou pracovnu. Spával denně jen několik hodin na gauči, ukrytém za plentou v rohu místnosti.

Kromě členů Navrátilova kolektivu málokdo věděl, na čem akademik tak intensivně pracuje.

Když Alena Svozilová vstoupila do pracovny s velkým lepenkovým pouzdrem na výkresy v pravé ruce, akademik seděl právě u dokonalého počítacího stroje typu „Svoboda“.

Alena trpělivě počkala, až stroj došuměl a podal konečný výsledek. Navrátil vzal rychle ústřižek pásky a porovnával ho se svými poznámkami v notesu.

Teď teprve zpozoroval příchod dívky. Usmál se na ni — a zavřel oči. Alenu to nijak nepřekvapilo. Dobře znala akademikův zvyk — přemýšlet se zavřenýma očima. Dělával to i při rozhovorech, když pozorně naslouchal.

„Čan-suova připomínka je správná,“ řekl, aniž zvedl těžká víčka. „Dráhu bude nutno pozměnit podle jeho návrhu… Co pěkného mi přinášíte?“ podíval se opět na dívku.

„Zajcev dodržel slovo,“ odpověděla s úsměvem a položila pouzdro na stůl. „Jsem dobrý diplomat nebo ne?“

„Otevřete pouzdro raději vy,“ řekl místo odpovědi.

Alena prořízla pojistnou pásku a sňala víko. Chvějící se rukou opatrně vytáhla svitek výkresů a hustě popsaných archů papírů. Rozložila je po stole a zatížila několika předměty, které byly po ruce.

Akademik nervosníma očima přelétl po náčrtcích a po sloupcích cifer. Jeho zrak utkvěl na posledních řádcích připojeného dopisu:

„…a z toho tedy vyplývá, že Váš návrh je uskutečnitelný. Projekt atomové elektrárny, který Vám posílám, je pevně podepřen mnoha zkouškami v našich laboratořích. Rád bych se zúčastnil konečných zkoušek na Měsíci, nezapomeňte mne pozvat. Počítejte se mnou také při realisaci svého odvážného a přitom tak skvělého návrhu.

Do boje za další vítězství vědy — za další triumf lidstva!

Váš Petr Ivanovič Zajcev.“

Navrátil se rychle sklonil nad velkým, pečlivě narýsovaným výkresem.

„Poslední, nejdůležitější článek řetězu je pevný,“ zvolal po chvíli, „Podívejte se, Alenko, jak krásně doplní náš „Paprsek“.“

Ani při prohlížení dalších výkresů a propočtů nevycházel akademik z nadšení.

„Zlatý Petr Ivanovič!“ zvolala pojednou dívka a podala Navrátilovi arch papíru. „Dává nám k disposici svůj nejnovější objev…“

Akademik listinu pozorně pročetl a zavřel oči.

„Využití energie atomových jader na 79 procent,“ zašeptal…

* * *

Do pracovny proniklo již modré ranní světlo, čtyřicetiletý bezvousý muž a osmahlá dívka stále ještě studovali materiály z Moskvy…

„Co je dnes?“ zeptal se pojednou Navrátil.

Dívka otázce neporozuměla.

„Myslím, který den je dnes. Čtvrtek?“

Alena se srdečně zasmála.

„Je vidět, že žijete mimo čas a prostor. Vždyť je už sobota! Sobota 28. září…“ zdůraznila.

„Zbývají nám tedy do pondělí ještě dva dny. Co myslíte, stačíme za tu dobu zpracovat všechny materiály a vypracovat definitivní návrh?“

Dívka se poněkud zarazila.

„Chcete ho přednést již na příštím plenárním zasedání Akademie?“ zeptala se nejistě.

„Rád bych to měl již za sebou, dívenko. To víte, těžko je člověku, když musí své dílo nosit v srdci po několik let,“ zasmál se. „Nejsem tak klidným, jak se vám snad zdá. Nezapomínejte, že jsem z Kyjova — ze Slovácka — a že mi v žilách proudí horká krev. Taková bojovná, víte? Čekání mne už znervosňuje… Možná, že návrh bude zamítnut — a pak by bylo škoda času pracovat na něm dál…“

Перейти на страницу:

Сюжет

Атмосфера

Главный герой

Общее впечатление

Итоговая оценка: 0.0 из 10 (голосов: 0 / История оценок)

Не работает?