Stín se šíří
- Автор: Джордан Роберт
- Серия: Kolo Casu #4
- Год: 1999
- Язык: чешский
- Переводчик: Dana Krejcov
- Жанр: Фэнтези
Электронная книга - «Stín se šíří». Краткое содержание книги:
Mezitím přestalo pršet, i když dno kaňonu, již zahaleného večerními stíny, bylo stále rozmáčené a rozdupané nohama Aielů. Bylo tu teď méně Aielů než předtím, asi tak o čtvrtinu. Ale nebojovali. Dívali se přímo na římsu, kde se ke kmenovým náčelníkům, kteří teď mluvili s Lanem, připojily Moirain, Egwain, Aviendha a moudré. Mat dřepěl o kousek dál, krempu klobouku měl staženou do čela a oštěp s černým ratištěm položený na rameni. Adelin a Děvy stály kolem něj. Když Rand vykročil ze dveří, spadla jim brada, a všichni zírali ještě víc, když za ním následoval Natael v potrhaném červeném kabátci a bílých krajkách. Mat s úsměvem vyskočil na nohy a Aviendha k němu pozvedla ruku. Aielové v kaňonu jem mlčky přihlíželi.
Než stačil někdo promluvit, Rand řekclass="underline" „Adelin, poslala bys někoho na jarmark, aby jim řekl, ať přestanou tlouct Isendru? Není tak velká zlodějka, jak si myslí.“ Žlutovlasá žena se zatvářila polekaně, ale okamžitě promluvila s jednou z Děv, která ihned odběhla.
„Jak jsi to věděl?“ vyjekla Egwain ve chvíli, kdy chtěla vědět Moirain: „Kde jsi vlastně byl? A jak?“ Rozšířenýma tmavýma očima přelétala z něj na Nataela a zase zpátky a její dokonalý klid Aes Sedai byl pryč. A moudré...? Sluncovlasá Melain vypadala připravená z něho vyrvat odpovědi třeba holýma rukama. Bair se zlostně mračila, jako by je hodlala dostat ven s pomocí tenkého proutku a pádné ruky. Amys si posunula šátek a prohrábla si prsty světlé vlasy, neschopna se rozhodnout, je-li ustaraná nebo se jí ulevilo.
Adelin mu podala jeho kabátec, stále vlhký. Rand ho ovinul kolem kamenných figurek. Moirain je taky zvažovala. Nevěděl, jestli ví, co to je, ale hodlal je schovat, jak nejlépe dokáže, a to před každým. Když nedokázal věřit sám sobě s mocí Callandoru, o kolik méně si věřil s tak velkým sa’angrialem! Aspoň do té doby, než se naučí víc o tom, jak ho ovládat, a sebe taky.
„Co se tady stalo?“ zeptal se, a Aes Sedai stiskla rty, když si jí nevšímal. Egwain se také netvářila právě potěšeně.
„Shaidové odešli za Sevannou a Couladinem,“ pravil Rhuark. „Všichni, kdo zůstali, tě uznávají jako Car’a’carna.“
„Shaidové nebyli jediní, kdo uprchl.“ Hanovi se kožená tvář trpce zkřivila. „Někteří z mých Tomanelle odešli také. A Goshienové, Shaaradové a Chareenové.“ Jheran a Erim kývali skoro stejně trpce jako Han.
„Nešli se Shaidy,“ zaduněl vysoký Bael, „ale odešli. Roznesou zprávu o tom, co se tu stalo, co jsi odhalil. To bylo špatné. Viděl jsem muže, jak odhazují oštěpy a prchají.“
Spoutá vás a zničí.
„Žádný Taardad neodešel,“ připojil se Rhuark, ne pyšně, jenom oznamoval danou skutečnost. „Jsme připraveni jít tam, kam nás povedeš.“
Kam je povede. Se Shaidy ještě neskončil, ani s Couladinem a Sevannou. Prohlédl si Aiely v kaňonu. Viděl otřesené výrazy, i když se rozhodli zůstat. Jak musí být těm, co utekli? A přesto byli Aielové pouze prostředkem, jak to skoncovat. To si musí pamatovat. Musím být ještě tvrdší, než jsou oni.
Jeade’en čekal vedle římsy spolu s Matovým valachem. Rand kývl na Nataela, aby se držel u něj, a vyšplhal do sedla s ranečkem zabaleným do kabátce pod paží. Zaprodanec, se zkřivenými rty, přistoupil k jeho levému třmeni. Adelin a zbývající Děvy seskákaly z římsy a obstoupily je, a kupodivu Aviendha slezla dolů a zaujala své obvyklé místo po jeho pravém boku. Mat se jediným pohybem vyhoupl do Okova sedla.
Rand se ohlédl na lidi na římse. Všichni se na něj dívali a čekali. „Cesta zpátky bude dost dlouhá.“ Bael odvrátil hlavu. „Dlouhá a krvavá.“ Výrazy Aielů se nijak nezměnily. Egwain k němu natáhla ruku a v očích měla bolest, ale on si jí nevšímal. „Až dorazí zbytek kmenových náčelníků, začne.“
„Začala už dávno,“ poznamenal Rhuark tiše. „Otázkou je, kam povede a jak skončí.“
Na to Rand neměl odpověď. Obrátil grošáka a pomalu odjížděl přes kaňon, obklopen svou podivnou družinou. Aielové se před ním rozestupovali, dívali se a čekali. Rychle se ochlazovalo, jak se blížila noc.
A když byla vylita krev na zemi, kde nic nemohlo růst, vyrostly tam Děti Draka, Lid Draka, ozbrojený k tanci se smrtí. A on je povolal z pustých zemí a oni otřásli světem v boji.