Postřižiny

A pan Šic zvedl ruce a vykřikclass="underline"

— Kamjste dala ten krásný nos! Jak jste mohla! — A utekl od ní. A paní Krásenská se na mne zadívala u renesanční kašny a zvedla ruce a vykřikla:

— Kam jšte dala ty krásné vlasy! Jak jste mohla! — A vzácnému hostovi našeho městečka ukazovala na mne a já jsem už věděla, že moje vlasy patří do památek městečka. A šlápla jsem do pedálů a tři členkyně okrašlovacího spolku si vypůjčily před hotelem Na Knížecí bicykly a vyřítily se za mnou, dupaly žárlivostí tak do pedálů, že mne hravě předjely, a ukazovaly na mne:

— Ustřihla si vlasy! a několik cyklistů, kteří mne poznali, rozhořčeně se rozjeli za mnou, předjížděli mne také a plili přede mnou, a já jsem jela pojízdným špalírem cyklistů, všichni mne bičovali zlostnými pohledy, ale to mi dodávalo sílu, založila jsem si ruce a jela bez držení a do pivovaru jsem vjela sama, cyklisté už stáli s bicykly mezi nohama před kanceláří s nápisem: Kde se pivo vaří, tam se dobře daří, teď vyběhl Francin a za ním tři členkyně okrašlovacího spolku a ukazovaly oběma rukama na mne.

— Kde máš vlasy? — pravil Francin a držel redispero číslo tři v chvějících se prstech.

— Tady, — povídám a opřela jsem bicykl o zeď a zvedla nosič a podala ty dva těžké copy. Francin zastrčil pero za ucho a potěžkal ty moje mrtvé vlasy a položil je na lavičku. Pak odepjal pumpičku od rámu mého kola.

— Mám napumpovanou duši dost, — řekla jsem a znalecky sáhla na přední i zadní pneumatiku.

Ale Francin vyšrouboval z pumpičky šlahounek. — Pumpička je taky v pořádku, — řekla jsem a nechápala. A Francin najednou skočil ke mně, přehnul si mne přes koleno, vyhrnul sukni a švihal mne přes zadnici a já jsem trnula, zdalipak jsem si vzala čisté prádlo a zda jsem se umyla? a zda jsem sdostatek vykryta?

A Francin mne švihal a cyklisté spokojeně kývali a tři členkyně okrašlovacího spolku se na mne dívaly, jako by si objednaly tohle zadostiučinění.

A Francin mne postavil na zem, stáhla jsem si sukni a Francin byl krásný, nozdry se mu chvěly zrovna tak, jako když zkrotil splašené koně.

— Tak, děvenko, — řekl, — začneme nový život. A sehnul se a zdvihl redis pero číslo tři se země, pak zašrouboval šlaušek do pumpičky a pumpičku zastrčil do klipsen rámu mého bicyklu.Vzala jsem tu pumpičku a ukázala ji cyklistům a řekla:

— Tuhle hustilku jsem koupila u firmy Runkas v Boleslavské ulici.