Ostrov ztracených lodí [Остров погибших кораблей - cs]

Sotva uslyšel známý velitelský hlas, Číňan sebou trhl. Snil právě o Modré řece a Fergusův křik zaplašil jeho vidiny. Když si srovnal v hlavě myšlenky, odpověděclass="underline" „Chao-Žeň.“

„Proč okamžitě neodpovíš, když se tě ptá gubernátor? Usnuls, tupče? Odstrč závoru, musím zkontrolovat vězně!“

Číňanovi se v hlavě všechno zmotalo. Sleytonův hlas přicházel odněkud z výšky. Ve tmě nebylo nic vidět, a tak strážný nedovedl přesně určit, kde gubernátor stojí.

Chao-Žeň si už dávno odvykl uvažovat. Uměl jen poslouchat. Kapitán Sleyton nařizoval. To stačilo. Číňan rychle odsunul závoru. V té chvíli přicházel Flores. Nepřátelé se nečekaně střetli u samých dveří. Sleyton zatlačil Florese do železné kajuty, kde se rozpoutal neúprosný boj. Čirou náhodou přišla kapitánovi pod ruku Floresova hedvábná šerpa. Rychle ji uchopil a zadrhl protivníkovi hrdlo. Flores sebou zmítal, ale Sleyton už stačil vyběhnout ze dveří a zaklapnout závoru. Pak přistoupil k Číňanovi, chytil ho za ramena, zvedl jeho slabé tělo do výšky, zatřásl jím a zasyčeclass="underline" „Takhle se stojí na stráži? Div žes nevypustil zločince. Jdeme!“ Číňan se oklepal, radostně si oddechl, že tak lacino vyvázl a loudal se za Sleytonem.

Tak se stal Sleyton znovu gubernátorem na Ostrově. Když připlula Výzva, vyslal Bocca jako parlamentáře.

Stařík vypověděl přátelům všechny novinky, pohlédl bázlivě na Ostrov a chvatně dodaclass="underline"

„Ale já jsem se tu zapovídal.“ Nasadil oficiální tvář a vážně oznamovaclass="underline" „Gubernátor Ostrova ztracených lodí mě poslal, abych zjistil, kdo jste a proč jste k nám přijeli.“ Gatling se zamyslil, pak položil Boccovi ruku na rameno a řekclass="underline"

„Poslyšte, Bocco, odložte tenhle tón a mluvme spolu jako staří přátelé. Nečekali jsme, že se tu shledáme se Sleytonem. Víte přece, že jsme se s ním nerozešli v dobrém. Ale proti ostrovanům nezamýšlíme nic zlého. Přijeli jsme sem s manželkou a profesorem Thompsonem, abychom zkoumali Sargasové moře. Nu, a při té příležitosti jsme se rozhodli vás navštívit. Když už jsme tu, strávíme nějaký čas na Ostrově, ať kapitán Sleyton chce či nechce. Ale abychom vás neobtěžovali riskantními domluvami se Sleytonem, pošleme mu rádio telegram; na Ostrově přece mají radiopřijímač.“

V radiotelegramu, který hned odeslali, stálo: „Gatlingovi, Simpkins a profesor Thompson žádají, aby mohli vstoupit na Ostrov. Souhlas signalizujte bílou vlajkou. Gatling.“

Radiotelegram zřejmě došel na místo určení, protože za chvíli se od gubernátorovy rezidence rozlehl výstřel z pušky. Kule zasáhla člun a odštípla kus boční stěny. „Stručné a jasné!“ řekl Gatling.

„Nu co, nemáme se zač stydět. Abychom se vyhnuli krveprolití, pošleme ještě jeden radiotelegram. Ale ty, Viviano, pro všechny případy sejdi raději do kajuty.“

„Nedáte-li okamžitě souhlas, nařídím bombardovat Ostrov,“ hlásil druhý radiotelegram; a druhý výstřel byl mu odpovědí. Gatling už chtěl dát rozkaz k palbě, ale Thompson navrhl, aby odložili vojenské akce na příští ráno.

„Je už tma, snad opravdu bude lepší vyčkat do rána. Ostrov neuteče,“ podporoval profesorův návrh i kapitán Murray.

Gatling souhlasil. Nechal na palubě hlídkovat několik námořníků a sešel do společenské kajuty. Kapitán Murray, Simpkins, Thompson i Bocco ho následovali.

Viviana nalévala čaj. Všichni usedli, Bocco na nejzazší konec stolu; noví lidé a nezvyklé prostředí ho uváděli do rozpaků. Pil čaj tak horký, že se popálil, a hekal.

„Ale přece jen. nedopadá to dobře,“ řekl náhle a celý se zachmuřil. „Co není dobré?“ zeptala se Viviana.

„No přece to, že se bude střílet. Copak je na tom dobrého? Kolik lidí se může zmrzačit!“

„Ale co tedy dělat, Bocco?“ ptal se Gatling. „Sám jste viděl, že Sleyton naše mírumilovné návrhy nepřijal.“

„Co dělat? O tom právě přemýšlím. Nedá se dělat nic jiného, než že musím na Ostrov, pošeptat lidem, aby neposlouchali kapitána Sleytona a nestříleli. Řekněte vašim námořníkům, ať mě spustí. Sbohem, a děkuji za čaj!“