Velká jízda [Truckers - cs]

Tohle bylo na Obchoďáku divné. Sotva před několika dny nebylo moc věcí, které jste potřebovali znát, a většinou se to týkalo velkých hladových stvoření a toho, jak se jim vyhnout. Polní moudrost, tak tomu říkal Torrit. Teď začalo Masklinovi svítat, že existuje jiný druh vědomostí, skládající se z věcí, které musíte pochopit, abyste přežili mezi jinými nomy. Věci jako: být velmi opatrný, když říkáš nomům, co nechtějí slyšet. Nebo: pomyšlení, že se mohou mýlit, nomy velmi rozčiluje.

Několik menších Papírníků je chvatně vyprovodilo dveřmi. Bylo to provedeno naprosto odborně, aniž se někdo z nich skutečně Masklinových lidí dotkl nebo se jim vůbec podíval do obličeje. Několik se jich střelhbitě vzdálilo, když Torrit zvedl Věc a ochranitelsky si ji odnášel.

Nakonec se duševní stav bábi Morkie, který nebyl nikdy úplně v rovnováze, zhoupl k bodu nula. Popadla nejbližšího mníška za černou kutnu a přidržela si ho na pár palců před nosem. Zoufale zašilhal úsilím nevidět ji. Dloubala ho zuřivě do prsou.

„Cítíš můj prst?“ naléhala. „Cítíš ho? Tak já tady nejsem, co?“

„Domorodce jeden!“ vyštěkl Torrit.

Mnich svůj momentální problém vyřešil tím, že zakňoural a omdlel.

„Pojďme odsud,“ řekl chvatně Dorcas. „Mám podezření, že od nevidění lidí je jenom malý krůček k způsobení jejich neexistence.“

„Já tomu nerozumím,“ řekla Grimma. „Jak nás mohou nevidět?“

„Protože vědí, že jsme z Venku,“ řekl Masklin.

„Ale ostatní nomové nás vidí!“ řekla Grimma zvýšeným hlasem. Masklin jí to nevyčítal. Také se začínal cítit trochu nejistě.

„Myslím, že je to tím, že nevědí,“ řekl, „nebo nevěří, že jsme opravdu Venkovní.“

„Ale to znamená, že Opat si doopravdy myslí, že jsme z Venku!“ řekla Grimma. „To znamená, že věří, že jsme tady a že nás nevidí! Kde je v tom nějaký smysl?“

„To je ta nomská povaha,“ řekl Dorcas.

„Nezdá se mi, že na tom moc záleží,“ řekla ponuře bábi. „Přejdou tři neděle a všichni budou Venkovní. Dobře jim tak. Nebudou se vidět. Uvidíme, jak se jim to bude zamlouvat, no.“ Zvedla nos. „Oh, phromiňte mi, phane Ophate, zakhopla sem o vás, neviděla sem vás, tho mi věřte…“

„Určitě by to pochopili, jenom kdyby naslouchali,“ řekl Masklin.

„To mě mělo napadnout,“ řekl Dorcas a kopal do prachu. „Byla ode mne hloupost myslet si, že budou poslouchat, vážně. V Papírnictví se nikdy nenaslouchá novým myšlenkám.“